1. |
||||
Automat na jízdenky v metru, asi mu vážně byla zima,
ale jak jsme tak pospíchali, ty dveře vážně nešly zavřít, jen doufám že to přežil.
Bakoun mi volal k ránu, jestli bych ho přestěhoval že má super novou práci a bude bydlet v bankomatu.
Vítr fouká odpověď před sebou
Na východ od západu jak v porcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.
Michal říká že už nemá, ale vůbec žádný prachy, tak teda dělá to co dělá i když ho to moc neba. Taky prý zkouší přestat kouřit a tak si koupil cigarety. No nevím… doufám že to přežil.
Vítr fouká odpověď před sebou
Na východ od západu jak v porcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.
Paní ve vlaku je prý šťastná, že už dneska není mladá, že teda jako děti mrzli, ale že to prý nic není. Co dokážou ty hypotéky a lidi se potom i věší a řeší to a nevyřeší všechno je prý dneska těžší.
A Romové prý kradou dávky a ještě se ostatním smějí a Bakoun mi volal zpátky, s tím stěhováním že prý neví.
Vítr fouká odpověď před sebou
Na východ od západu jak v porcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.
Klára si osvojila dítě, po netu až někde z Keni, prý tam zuřila hrozná válka skončila a teď už není. Ukazovala mi pak fotky, dvě děti bílý jedno černý a když člověk zavře oči tak nikde žádný dítě není
Vítr fouká odpověď před sebou
Na východ od západu jak v porcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.
A na Hradčanský zmrznul člověk ten co tam hrál na kytaru byl bezdomovec nebo nebyl, kytaru ukrad nebo zdědil, on umřel a pes přežil!
|
||||
2. |
Maska
03:46
|
|||
Stvoř pro mě masku z měsíčního světla
ať z řady vystoupí kdo chce být sám
nad písečnou plání krásná hudba klesla
já prosím vítr aby odvanul ji v dál
Stvoř pro mě masku z měsíčního ticha
ty co se smějou, ať kryje stín
v tom žlutém domě otočí se na bok
až škrtnu sirkou vyvalí se dým
Máš co jsi chtěla, včera je teď
máš co jsi chtěla, včera je teď
stalo se to před tisícem let
Stvoř pro mně masku z měsíčního prachu
skryj křivkou úst či rukávem smích
všech mých pět smyslů hlídá hvězdy v dlani
půlka z nich doutná a půlka spí
|
||||
3. |
Sovy
03:02
|
|||
Já viděl letět sovy tak nízko nad stromy
byl úplněk a bude podzim, kdo tomu rozumí
otřely se o ticho lesa, křídla tmou šustila
všechny sovy pochází z Atén půllitry od piva
Nic není jak se ti zdá, ráno sova zahouká
Já viděl letět ryby na dohled pobřeží
hrála si modrá s modrou vlnou, kdo tomu uvěří
je lepší vrabec v hrsti, než ryba ve vodě
je prý bližší kabát štěstí, než kůže k záhubě
Nic není jak se ti zdá ráno sova zahouká
Já viděl běžet koně bez sedel, bez uzdy
svobodní větrem až k ohradě přeskočit není kdy
v tu chvíli zahoukaly sovy, tam ve tmě nad lesem
já doufám, že je spolu do Atén odnesem.
Nic není jak se ti zdá, ráno sova zahouká
|
||||
4. |
Lila
02:26
|
|||
Jsem bůh z umakartu, mám jedinou kartu. Co bylo včera dneska už neplatí.
Siamská kočka si počká, se dočká, kdo nic nemá tak ten nic neztratí.
Kdybys tu byla, tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš.
Pryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna kdo ztratí víru je navždycky sám.
Máš postavu panny a chuť božské many, však tvá duše není tu anebo je.
Andělé platí, pak všichni jsou svatí a zlaté ryby ti splní co chceš
Chci abys tu byla abys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš
Pryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna, kdo ztratí víru je navždycky sám.
Teď v měsíci lednu se konečně zvednu a přečtu si horoskop abych byl in
Otevřu východ z klece nebudu přece čekat až mě sní tygr či lev
Kdybys tu byla tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš
Pryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna, kdo ztratí víru je navždycky sám.
Jsem bůh z umakartu na jedinou kartu na jednu jedinou teď vše sázívám
Čmárám v zápisníku mám velkou kliku že vzpomenu na to nač zapomínám.
Kdybys tu byla, tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš.
Postel je měkká a čeká a čeká a čeká a čeká.
|
||||
5. |
Anděl
02:54
|
|||
U okna do ložnice, kde pěstujou pohlednice tam sedí
anděl s tváří ve dlaních a pírka z křídel odraných už padaj‘.
Ptám se coby jako chtěl a on, že prý už všechno měl, jen říká:
„Nikoho z nás to nemine všichni se tady zblázníme.“
Zapálil cigaretu, namazal máslem veku, vraštil čelo.
Blázne, myslíš, že anděl nemá strach a že si nechce povídat?
Jestli chceš něco udělat na jointa můžeš mi teď dát, máš něco?
On ubalil, já zapálil a vůbec jsem se nebránil, když říkal:
„Nikoho z nás to nemine všichni se tady zblázníme.“
U okna do ložnice, kde pěstujou pohlednice tam seděl.
Vypadal jako messenger, ale na tom už nesejde tak tiše.
Jen batoh neměl kam by dal, leda by křídla ostříhal si trochu
a pak jsme dlouho mlčeli a jak tak mraky letěly, on říká:
„Nikoho z nás to nemine všichni se tady zblázníme.“
A pak zazvonil telefon a anděl jak nesnáší shon se sebral
ani adresu nenechal, snad zapomněl, snad pospíchal, snad nemá.
A sotva jsem se otočil, tak on mi oknem vyskočil a zmizel,
ale dokud jsou tady andělé, tak se vlastně vůbec nic neděje.
Dokud jsou tady andělé, tak se vůbec nic neděje,
až poslední anděl zešílí, pak lidi vstanou ze židlí
půjdou tam kam je nohy ponesou - do domů s cizí adresou… se ztratí.
|
||||
6. |
Vlevo za zdí
03:51
|
|||
Vedle vlevo za zdí někdo tiše spí,
já o něm nic nevím a on to dobře ví.
Možná pije víno, ale káže vodu,
možná má rád Pepsi a Já Coca Colu.
Vedle vlevo za zdí slyším tupý rány,
možná věší obraz, ale z větší dáli
zní to jako rány, které půlí hlavu.
Někdo blíží se, teď slyším motor od výtahu.
Měla plný rty a uměla se usmívat,
nebyla tu sama, uměla zapomínat.
Zapomněla na tebe a pak i sebe,
tolik různých možností jediný nebe.
Vedle vlevo z okna dědek kouří cígo,
dal by jsem si taky, ale je mi líto.
Až tam dědek umře, nikdo se to nedoví,
na podzim přece listí šediví.
Pro blaho dneška a pro blaho zítřka
studuje práva, má svýho strýčka
na ministerstvu vnitra. Kdyby tu nebyla
museli bychom si ji vymyslet, ona je tak prima.
Vedle vlevo za zdí někdo tiše žije
a já poslouchám, o čem ten jeho život je
a on poslouchá co já tady.
On tam má svý zápory a já tu mám svý klady.
Na stole je akvárium a v něm zlatá ryba.
Je vážně pěkná, jenže malá chyba.
Plave břichem vzhůru, neplní tři přání
dneska máme všichni všechno takže pousmání.
|
||||
7. |
To neřeš
04:01
|
|||
Lež ve svý posteli, v posteli z mosazi, někdo se urazí, když ho pošleš pryč.
Lži a pak tý lži uvěříš, tiše se otočíš, šaty odložíš a jinak...
Tik tak tikají hodiny, měří i minuty. Každému co jeho jest, buď práci čest.
Čas je hluchým člověkem, odpoví s povděkem, ale jen na to co slyšet chcem.
To neřeš, to nevyřešíš
Oběd kolem nás je již delší dobu připraven, hlad je dobrým kuchařem (a automechanikem), příbory na stole to nezní vůbec zle. Lvi - lži se tiše zdvíhají, na cestu se vydají. Oni hledají prázdná místa na mapách.
To neřeš, to nevyřešíš
Já ve své posteli tak často usínám, ze snu se usmívám. Divím se vám a vy se zas divíte jí,že lže, brečí a pak se otočí v posteli z mosazi. Na stěnách obrazy a v očích něco slz.
To neřeš, to nevyřešíš
Ach, nechť, kéž by kočky mluvily spisovně a bez chyby. Třebas jen na chvíli, jen na malou.
To neřeš, to nevyřešíš
|
||||
8. |
||||
Ve tmě jak když zhasnou v kině
rozběhnout se po hladině, se jí zachtělo.
Snad jí to pak mrzelo.
Snad tím že byla už zima, snad aby se nezlobila,
nebyla tam hladina, ale sníh a led
Led a sníh Sníh a led
Led a sníh Sníh a led
Uklouzla jí noha a potom zas a zas znova,
jsou marná všechna slova, ale to nevadí.
(Protože) To co nás nezabije, to nás posílí. Každej pak přežije navždycky, když na chvíli
Jednou najdem tohle všechno, co jsme dlouze hledali. Možná, že to máme v kapse, možná je to na dlani. Zrcadlo vždy ukazuje, to co je už za námi, to co nás tu nezabije, nás nakonec zachrání.
Nakonec nás zachrání
Nakonec nás zachrání
|
||||
9. |
||||
Má zlatá rybko, kampak plaveš?
Řekni to dříve, než odplaveš.
Která z tvých šupin splní tři přání?
Řekni mi, řekni, snad rozum ti brání.
Bojíš se vody. i když v ní plaveš.
Řeknu ti jak ven, jen jestli chceš.
Po špičkách couvám ztuhlým nosem,
splň mi tři přání, řekni kdo jsem.
Nejsem kouzelník, nemám tu moc
změnit sůl v zlato ani den v noc.
Chci teď být větrem, co se vrací
s večerem k zemi, po dni v mracích.
Nebyl jsem snem, chtěl bych teď být.
Ve tmě si šeptat, z cizích rtů pít.
Má zlatá rybko, kampak plaveš?
Splň mi tři přání, než odplaveš.
|
||||
10. |
||||
Bílá kopretino, zapalte ten oheň.
Škrtněte tou sirkou, přemýšlím jen o něm.
Vaše bílé lístky jako světlé vlasy,
škrtněte tou sirkou, myslím na vás asi.
V zakouřeném ránu visí bílá mlha,
škrtněte tou sirkou, sklouzne na ramena.
Bílá kopretino Bílá kopretino
Bílá kopretino Bílá kopretino
Jaké máte oči, jako modrou hvězdu.
Škrtněte tou sirkou, čekám u průjezdu.
V dopoledni líném, slunce soupeří s mlhou,
škrtněte tou sirkou hoří u kolenou.
Bílá kopretino, neplýtvejte časem.
Čekám na nádvoří, mluvím cizím hlasem.
Rozemněte v dlaních trochu suché slámy
oheň pak líp hoří a pak pán bůh s vámi.
Otevřete okno, mlha se vám dvoří,
skočte já vás chytím dole na nádvoří
Bílá kopretino Bílá kopretino
Bílá kopretino Bílá kopretino
Bílá kopretino, to jsi netušila,
že to všechno shoří, když jsi to zapálila.
|
||||
11. |
Královská hostina
02:50
|
|
||
Nemýlím-li se, svého času býval můj čas tvou hostinou.
Vůně a barvy lámou světlo, příbory ke stolu nás zvou.
Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.
Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.
Hltám očima barvu stolu i ladné křivky ženských těl
a kapky vosku tečou dolů tají a zakulatí zem.
Jen ruce v bílých rukavicích sklízí ze stolů talíře
a muži zapalují v dýmkách tabák ze Zadní Indie,
Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.
Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.
Pak někdo pustí noční zprávy, hosti se světem rozprchnou.
Zůstane muž, má na dně hlavy mlhovinu slov nesmírnou.
|
||||
12. |
Jsem jaká jsem
02:51
|
|||
Jsem jaká jsem, řekla ta, kterou bolí hlava.
Nezvoní pocitu tomu nikdy hrana,
že líbá mě stále jiný z vás.
Jsem taková, taková, jaká jsem vždy byla.
Já, já jsem strom a muži jsou pila.
Kdo mě chce ten ať si mě vychová, jak chci já.
A byla tma, byla tma něco po půl druhý.
Tvář, krásná tvář, pod očima kruhy.
Nešťastná, nešťastná z kterékoliv země pochází.
Tak vysoká jako já na podpatcích stála,
není to moje z chyb, co se mi teď stala.
Chvíli spát, chvíli spát, jak jsem mohla spát dřív, nežli teď.
Tak stála tam, taková jakou ji bůh stvořil.
Nejsem ten blázen, abych něco bořil.
Rád, mít tak rád sladký návrat zemí úspěchů.
Jsem jaká jsem, stvořená právě pro okrasu.
Dech bohů, dech dal mi moji krásu.
Líbím se, tak to už nic neschází, vůbec nic.
Je jaká je, taková jaká vždycky byla
Je jaká je, taková jaká vždycky byla
Je jaká je, jiná asi nebude vážně ne.
|
||||
13. |
Pohled
02:43
|
|||
Pohled upřený do prázdnoty
vyvolává jistý pocit nejistoty.
Vždyť to znáš...
Pohled upřený do zrcadla
vyvolává jistý pocit že je pravda
co tam vídáváš...
Pohled zavřený v kapce vody
vyvolává jistý pocit nesvobody.
Pohled upřený do nicoty
vyvolává jistý pocit nejistoty
vyvolávám jistý pocit nejistoty - nejistoty - jistoty
|
||||
14. |
Klidně spi
02:08
|
|||
Mír tvojí duši a klid do tvých snů,
čas věstí peklu záhubu.
Jsme jenom slzy na tváři tmy,
klid tvému spánku klidně spi.
Až oheň z krbu vyskočí
a obejme žal radostí,
aby zahřál těla chlad.
Žal za radost pak vymění.
Když tvoje tvář nikdy nezáří,
jen těžko můžeš hvězdou být.
Jak rosa padá do trávy,
najdi svůj klid.
Mír tvojí duši a klid do tvých snů,
čas věští peklu záhubu.
Jsme jenom slzy na tváři tmy,
klid tvému spánku klidně spi.
|
Kolektivní Halucinace Kladno, Czech Republic
Kolektivní Halucinace, tři duše, jedno tělo, tři přátelé, hudebníci, zpěváci. 2013 vychází album Bůh z umakartu. Za píseň 'Jsem, jaká jsem' z tohoto alba získala skupina na festivalu Porta 2019 zvláštní cenu poroty. Singl Jan69 z druhého alba Kosti z roku 2017 skončil na druhém místě v celoroční Velké sedmě Radia1. 5. března 2021 vychází na labelu Indies Scope album Reality. ... more
Streaming and Download help
If you like Bůh z umakartu, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp